Výstavní plán GHMP na rok 2026
GHMP svou dlouhodobou výstavní dramaturgii plánuje s důrazem na tematické projekty, které jsou odrazem aktuálního výkladu dějin umění. Jde například o chystané monografické výstavy Jaroslava Čermáka nebo Milady Schmidtové či o projekt zaměřený na umění devadesátých let a aktivity skupiny Bezhlavý jezdec.
Vedle toho navazujeme na mapování aktuální scény, která je pro GHMP určující od začátku devadesátých let. Její proměny budou i nadále jednou ze stálic našeho výstavního programu. Pokračujeme také v prohlubování projektu zaměřeného na Zámek Troja, který jsme pro jeho komplexní charakter shrnuli pod názvem Labyrint. Celou lokalitu i jednotlivé subjekty v ní působící chápeme jako příležitost pro projekty zahrnující témata participace, udržitelnosti a historického dědictví. Rádi bychom co nejvíce využili a propojili potenciál celého údolí s jeho kulturními a přírodními statky. Nejnáročnějším výstavním projektem bude zmíněná výstava legendárního malíře Jaroslava Čermáka, která prostřednictvím bohaté kolekce děl z celé řady domácích i zahraničních sbírek představí stále i nově aktuální témata, jako jsou vztah k orientu (tedy jinakosti), zobrazení ženy typu hrdinka nebo pasivní oběť, otázky týkající se vývoje trhu s uměním a podobně.
Cílem celoročního výstavního programu a doprovodných aktivit GHMP je vytvořit vzájemně provázaný celek, který představí nejen klíčová témata současného umění, ale i historicky opomíjené či začínající autory. Důležitou roli hraje také péče o veřejný prostor hl. města Prahy, jehož je GHMP kurátorem. Stále zdokonalujeme péči o nejširší spektrum publika včetně speciálních komunit a jejich vzdělávání a o volný čas trávený v našich expozicích a edukačních centrech. Po dlouholetém úsilí o vybudování depozitáře s nejmodernějšími parametry se GHMP dočká otevření areálu na Bouchalce, který by měl být stavebně dokončen v prvním čtvrtletí 2026. Naše sbírky se tak během následujících měsíců definitivně přestěhují z různých provizorií do důstojného prostředí, které odpovídá nejsoučasnějším požadavkům na profesionalitu a bezpečnost.
„Program GHMP pro rok 2026 potvrzuje dlouhodobou ambici galerie stavět na odborně silných projektech, které zároveň oslovují široké publikum. Naším cílem je prezentovat výstavy, jež přinášejí nové pohledy na současné i historické umění, opírají se o kvalitní kurátorský výzkum a zároveň mají potenciál otevřít dialog s návštěvníky napříč generacemi. Usilujeme o to, aby GHMP zůstala institucí, která propojuje odbornou integritu s otevřeností a přístupností,“ říká Helena Musilová, šéfkurátorka GHMP.
„Výstavní plán GHMP pro rok 2026 ukazuje, jak důležitou roli hraje galerie v kulturním životě Prahy. Přináší projekty, které nejen představují zásadní osobnosti a témata umění, ale zároveň otevřeně reagují na otázky, které dnes společností rezonují. Velmi si cením i dlouhodobé snahy galerie pracovat s veřejným prostorem a zpřístupňovat umění co nejširší veřejnosti,” dodává pražský náměstek pro kulturu, cestovní ruch, památkovou péči, výstavnictví, národnostní menšiny a animal welfare JUDr. Jiří Pospíšil.
Výstavy GHMP v roce 2026
Termín: 29. 4. – 30. 8. 2026
Kurátorka: Magdalena Juříková
Grafické řešení: Studio Anymade
Architektonické řešení: Magdalena Juříková a výstavní oddělení GHMP
Výstava představuje výběr z akviziční činnosti Galerie hlavního města Prahy za posledních čtrnáct let – což je zároveň období, kdy v čele instituce stojí Magdalena Juříková. Záměrem není pouze rekapitulace nákupní strategie instituce, ale také reflexe proměn současné umělecké scény, jak ji GHMP dlouhodobě mapuje. Pracovní název Přírůstky: 350 z 2171 odkazuje jednak k počtu děl, která se orientačně vejdou do prostor GHMP Knihovny, druhé číslo pak k sumě děl, jež byla do sbírek po dobu vedení Magdaleny Juříkové získána. Představené práce zahrnují široké spektrum médií – od malby, kresby a sochy přes fotografii a video až po prostorové instalace a formy konceptuálního umění. Vedle etablovaných autorů a autorek několika generací výstava dává prostor i tvůrcům nastupující scény. Výběr děl dokládá pestrost přístupů, forem i témat, která současní umělci reflektují. Výstava zároveň otevírá otázky sbírkotvorné strategie veřejných institucí v proměňujícím se kulturním kontextu.
V roce 2026 také vyjde související publikace ve spolupráci se zahraničním nakladatelstvím Kulturalis. Kniha představí výběr klíčových děl, která rozšířila sbírku GHMP za posledních čtrnáct let. Nabídne nejen přehled nově získaných uměleckých děl, ale i reflexi kurátorských strategií, proměn sbírkotvorné politiky a širších kulturně-politických souvislostí. Publikace bude zároveň bilancí jednoho významného období v historii galerie i osobním pohledem na utváření její současné identity.
Sýroka Zdeněk, Linie č.39, 1986
Petrbok Jiří, Na počátku byla mrkev, 2019-20
Hulačová Anna, Kult osobnosti, 2016
Fotografie v tiskové kvalitě dostupné zde
Termín: 4. 11. 2026 – 28. 2. 2027
Autorský a kurátorský tým: Markéta Theinhardt, Viera Borozan, Kristýna Hochmuth, Šárka Leubnerová, Vít Vlnas, Markéta Vondrová
Koordinace: Dana Haltufová, Helena Musilová
Grafické řešení: Jan Havel
Architektonické řešení: Tomáš Svoboda
Výstava bude realizována ve spolupráci s Národní galerií Praha.
Výstava se bude konat pod záštitou pana Jakova Milatoviće, prezidenta Černé Hory.
Galerie hlavního města Prahy připravuje mimořádnou výstavu Jaroslava Čermáka, která po více než sto letech představí dílo tohoto zásadního malíře v celé jeho šíři a skutečném evropském kontextu. Čermák (1830–1878) patřil k nejtalentovanějším umělcům své generace. Dokázal propojit českou zkušenost s mezinárodním uměleckým světem poloviny 19. století. Vystavoval na pařížských Salonech, získával ocenění v Belgii i ve Francii a jeho obrazy se ocitly ve sbírkách po celé Evropě.
Výstava v GHMP Knihovně sleduje Čermákovu cestu z Prahy přes Brusel a Paříž až na Balkán a do Bretaně. Ukazuje malíře, který v historických tématech dokázal reflektovat politické napětí své doby – ideály svobody, národní sebeurčení i dramatické střety civilizací. Čermákovo dílo vyniká mimořádnou malířskou kvalitou, psychologickou hloubkou i smyslem pro dramatickou kompozici, díky nimž byl přirovnáván k největším mistrům evropské historické malby.
Výstava, připravená ve spolupráci s Národní galerií Praha a externím týmem badatelek a badatelů, představí zápůjčky z Musées royaux des Beaux-Arts de Belgique, KMSKA v Antverpách, Musée de la Vie romantique v Paříži, Amsterdam Museum, Dahesh Museum of Art v New Yorku či Národní galerie Praha. Po více než sto padesáti letech se tak do Prahy vrátí i slavný obraz Únos ženy hercegovské, s nímž Čermák zazářil na pařížském Salonu roku 1861.
Vedle klíčových děl Jaroslava Čermáka nabídne výstava i práce jeho současníků a následovníků, aby ukázala, jak intenzivně se české umění 19. století zapojovalo do evropského dialogu. Čermákův „návrat do Evropy“ je tak nejen objevem pozapomenutého génia, ale i výmluvnou sondou do doby, kdy se mezi Paříží, Prahou a Balkánem rodilo moderní umění.
Čermák Jaroslav, Podobizna paní Gallaitové, 1863
Čermák Jaroslav, Pes Lev, 1863 až 1864
Fotografie v tiskové kvalitě dostupné zde
Termín: 24. 6. – 11. 10. 2026
Kurátoři: Vítek Havránek, Sandra Baborovská
Grafické řešení: Lukáš Kijonka
Architektonické řešení: Jan Šerých a Vítek Havránek
Skupina Bezhlavý jezdec vznikla v roce 1996, byla symptomem doby i výsledkem jedinečného setkání čtyř uměleckých individualit. Čtyři mladí studenti AVU (Josef Bolf, Ján Mančuška, Jan Šerých a Tomáš Vaněk) vstupovali na výtvarnou scénu, která byla oproti té dnešní mnohem menší, koncentrovanější, ale i jasněji strukturovaná pomocí výtvarné kritiky, publicistiky a teorie. Členy skupiny spojoval hluboký zájem o avantgardní, neo-avantgardní a současnou subkulturní literaturu i umění, což kolidovalo s jednorozměrným jazykem reklamy, popkultury a spektáklu. Z mnoha diskusí ovšem vyplynulo, že společné deklaratorní východisko nejen, že nejde najít bez přizpůsobení a názorových kompromisů, ale vlastně ho nikdo nepociťoval jako nutnost.
Výstava po třiceti letech klade otázku: nestala se liberální diverzita devadesátých let svéráznou, chybějící utopií? Obzvláště dnes, kdy je společnost rozdělená, fragmentarizovaná, vysílená finanční krizí, pandemií covidu a neustálými střety názorových skupin na sociálních sítích? Nejde o idealizaci devadesátých let, ale o znovu-performování určitého ideálu kulturního liberalismu, o nějž dnes jak levice, tak pravice ztratily zájem pečovat.
Doprovodná publikace mapuje činnost umělecké skupiny v letech 1996–2002 prostřednictvím archivních materiálů, fotografií a dokumentace. Součástí jsou odborné texty Víta Havránka a dalších autorů, které se věnují činnosti a výstavní historii skupiny. Její druhá část nabídne vybrané příspěvky ze sympozia reflektující širší český i mezinárodní kulturní kontext té doby. Publikace vyjde koncem roku 2026 v nakladatelství AVU ve spolupráci s GHMP.
zleva Josef Bolf, Ján Mančuška, Jan Šerých, Tomáš Vaněk, Wir kämpfen für euch (Pereme se za vás), Plakát vytvořený pro Vitrínu skupiny na ulici Komunardů v Holešovicích, 1998
Josef Bolf, Yakamoto, 1999
Fotografie v tiskové kvalitě dostupné zde
Termín: 3. 12. 2026 – 8. 3. 2027
Kurátorka: Helena Musilová
Grafické řešení: Jan Zachariáš
Architektonické řešení: Marek Cpin
Milada Schmidtová (1922–2015) patří k nejautentičtějším malířkám středoevropského umění druhé poloviny 20. století. Její tvorba byla za jejího života prakticky neznámá, až v posledních letech začíná být nově zhodnocována a zařazována do domácího i zahraničního kontextu. Reflektovala řadu dodnes zásadních témat a přístupů či pocitů – válečnou úzkost, existenciální pocity člověka vyloučeného mimo komunitu, tvůrčí posedlost, smíření v krajině…
Schmidtová se jako mladá žena pohybovala v okruhu umělců zlínské Školy umění a vytvořila zásadní Válečný cyklus, surrealistickou kreslenou reflexi války a osobní tragédie – smrti přítele Václava Chada. V roce 1946 jej vystavila v Praze a vezla i do Paříže, kde ale zájem vzbudily jen obrazy její matky, naivní malířky Natálie Schmidtové. Sama byla poté zcela přehlížena a žila v ústraní na Českomoravské vrchovině. Živila se jako včelařka, malovala portréty, krajiny a osobité cykly Hlavy a Postavy, které však zůstávaly neviděné. Většinu tvorby nepojmenovávala ani nedatovala, tradovalo se, že mnohé zničila. Trpěla psychickými problémy a žila osaměle.
Prvních menších samostatných výstav se dočkala až v letech 2013–2017. Podle odborníků (Alena Pomajzlová, Ladislav Daněk, David Voda) je její dílo jedním z nejvýznamnějších a nejpřekvapivějších příspěvků k českému poválečnému umění.
Doprovodná publikace představí ucelený pohled na dílo Milady Schmidtové. Nabídne systematické, kriticky koncipované zhodnocení její tvorby v širším kontextu českého poválečného umění a středoevropské nové figurace, zahrnující dosud nepublikované kresby, literární texty a další souvislosti.
Milada Schmidtová, Z cyklu Nádraží (Bystřice nad Pernštejnem), 60. léta
Milada Schmidtová, Rodina Schmidtova, 1980
Milada Schmidtová, Dvojice (autoportrét), 1. polovina 60. let 20. století
Fotografie v tiskové kvalitě dostupné zde
Termín: 3. 2. – 29. 3. 2026
Kurátorský tým: Alexandra Kusá, Branislav Matis, Nina Vidovencová ve spolupráci se slobodnou úderkou
Kurátorská spolupráce za GHMP: Helena Musilová
Grafické řešení i architektonické řešení: Brano Matis
Po volbách v roce 2023 dosadila nová vláda do čela resortu kultury nominantku Slovenské národní strany a začala řízená destrukce kulturních institucí. Nová kulturní politika nebyla ideologická, byla personální a zaměřená proti odbornosti. To, co se dělo, jsme si do té doby nedokázali představit. Zákazy, rušení výstav, projektů, nevýhodné smlouvy a především naprostý amatérismus. Zaměstnanci galerie se postavili ke kreativnímu, občanskému i odbornému odporu, který vyvrcholil jejich hromadným odchodem. Dobrovolně odešlo z práce přes sto zaměstnanců – opustili to, co měli rádi, protože pod dosazenými řediteli – během roku se vystřídali čtyři – nemohli vykonávat svou práci tak, jak se patří.
Od léta 2024 do hromadného odchodu v dubnu 2025 jsme zažili nejpodivuhodnější dobu, kdy se v zápase s amatérismem vymýšlely různé formy kreativního odporu a rezistence. Právě reflexe těchto událostí a jejich neustále narůstajících dozvuků je tématem a náplní kontextuální muzeologické výstavy v GHMP. Instalace bude rozdělena do dvou částí – v jednom patře se zaměříme na reflexi klíčových událostí formou dokumentů, videí, komentářů a fotografií, v druhém patře pak představíme kreativní formy odporu.
Dění v SNG vyvolalo vlnu solidarity a stalo se součástí protestů iniciativy Otevřená kultura a iniciativy Umění nebude mlčet. Do kolekce zařadíme i umělecká díla, která byla součástí tohoto projektu, malé pop-up výstavy v krabicích umělců jako Roman Ondák, Ilona Németh, Jiří Franta a David Böhm, Matúš Maťátko a další.
Výstavní projekt není aktivistickou ani dokumentární výstavou, i když využívá oba přístupy. Vzniká nový žánr – živé umělecké prostředí jako „popis jednoho zápasu“, který bude také příspěvkem do kontextu politických dějin umění a rozšířením kunsthistorického, resp. výstavního pole. Výstava reflektuje principy, kterým Galerie hlavního města Prahy dlouhodobě věnuje pozornost. Skrze umělecké projekty a vizuální intervence chce galerie umožnit formulaci jasných postojů k aktuálním společenským a politickým otázkám, podpořit kritické uvažování návštěvníků a ukázat, že umění může být prostředkem reflexe, dialogu a aktivního zapojení do veřejného dění.
Slobodná národná galéria, Sloboda trvá. Cenzura propaganda a umění. Program k výročí Sametové revoluce. 2024 (institucionální odboj)
Slobodná národná galéria, Site specific s vlajkou Braňa Matise v instalační spolupráci Gustáva Vidu. Garáže při SNG. 2025 (mimo institucionální odboj)
Fotografie v tiskové kvalitě dostupné zde
Autoři: Gabriela Bulisová, Mark Isaac
Termín: 12. 5. – 16. 8. 2026
Kurátorka za GHMP: Karla Hlaváčková
Grafické i architektonické řešení: autoři a výstavní oddělení GHMP
Druhý oheň je autorský náhled na sibiřské jezero Bajkal, nejstarší, nejhlubší a nejobjemnější jezero na světě, které obsahuje více než 20 % světové sladké vody. Gabriela Bulisová a Mark Isaac strávili rok na východní Sibiři a vytvořili mnohostranný projekt, který klade zvláštní důraz na ekologické problémy jezera, včetně rostoucí míry znečištění a rychlé změny klimatu. Pomocí experimentálních fotografií, multikanálových videí a unikátně navržené fotoknihy zachycují rozlehlost a majestátnost jezera, intimní okamžiky jeho odolných obyvatel a svérázná místa a naléhavost nebezpečí, která je ohrožují.
The Second Fire, Gabriela Bulišová a Mark Isaac
The Second Fire, Gabriela Bulišová a Mark Isaac
Fotografie v tiskové kvalitě dostupné zde
Termín: 1. 10. 2026 – 3. 1. 2027
Kurátor: Martin Netočný
Grafické řešení: Kateřina Radakulan
Architektonické řešení: Zuzana Burgrová
Výstava Terra Incognita se zaměřuje na historickou úlohu mediasféry v procesech teritorializace přírody. Skrze filmové, vizuální a intermediální projekty bude zkoumat vztah mezi technologiemi zobrazování a způsoby, jimiž formují naše chápání okolního světa. První část výstavy poukáže na mocenské a historické determinanty, které ovlivňují způsoby pozorování, druhá pak představí projekty, jež proces záznamu, ukládání a čtení informací proměňují v performativní, spontánní události. Výstava sleduje, jak zobrazovací technologie současně umožňují i omezují naše vnímání přírody a jak se v nich prolíná kontrola s prvkem neuchopitelné divokosti.
Díla Davida Blandyho, Haruna Farockiho, Sashi Litvinstevy, Alex Selmeci a Tomáše Kocka Jusky či Su Yu Hsin se v první kapitole zaměří na roli pozorovatele a na technické limity sběru a interpretace dat o krajině. Druhá kapitola nechá „promluvit“ samotné materiály – minerály a prvky obsažené v aparátech – prostřednictvím děl Kryštofa Brůhy, Ioany Vreme Moser a Augustiny Woodgate, která technologii přetvářejí v živý, jednající organismus.
Výstavu doplní mezioborová konference, kterou GHMP uspořádá ve spolupráci s FAMU v lednu 2027. Následná odborná publikace vznikne ve spolupráci s nakladatelstvím NAMU.
Su Yu Hsin, Particular Waters, pohled do instalace, © GRAYSC, 2023
Ioana Vreme Moser, Mineral Amnesia, pohled do instalace, © Polina Davydenko, 2023
Fotografie v tiskové kvalitě dostupné zde
Termín: květen 2024 – 31. 12. 2026
Kurátorka: Hana Larvová
Sochařská díla, kresby, grafiky, autorské knihy a texty zprostředkovávají Bílkovu osobitou interpretací křesťanství, jejímž základem je spirituální mystický svět symbolů a alegorií. Klíčem k porozumění jsou dvě zásadní Bílkovy autorské knihy z této doby – Stavba budoucího chrámu v nás (1908) a Cesta (1909). Výsledná složitá mozaika náboženského synkretismu, která se stala páteří celého Bílkova díla, se nejautentičtěji uplatnila právě zde.
František Bílek, Cesta k Předsíni chrámové © Eda Babák
František Bílek, Cesta k Předsíni chrámové © Eda Babák
Fotografie v tiskové kvalitě dostupné zde
Termín: celoroční aktivita
Kurátorský a koordinační tým: Agáta Hošnová, Rebeka Pojarová
Spolupráce: Marie Foltýnová, Karla Hlaváčková, Helena Musilová a externí spolupracovníci
Zámek Troja a jeho okolí představují jedinečný́ prostor v širším centru Prahy, kde je možné otevírat a představovat témata spjatá s urbánním historickým prostorem za využití současných uměleckých prostředků. V roce 2026 vedle obohacování Zámku a jeho okolí instalacemi nových děl umělců nejmladší generace navážeme na spolupráci mimo jiné s Radiem Wave. Vedle výstav a uměleckých instalací se zde budou i nadále konat tvůrčí dílny, workshopy a další komunitně zaměřené aktivity. Novinkou bude program letního kina, jehož filmová dramaturgie naváže na témata vytyčená z výstav v areálu. Celý program tak bude stát na kombinaci historických odkazů, současné tvorby a aktivního zapojení komunity.
Riviera 2025: Antonie Hlavicová, Vrbění © Jan Hromádko
Fotografie v tiskové kvalitě dostupné zde
Termín: 1. 4. – 29. 10. 2026
Kurátorka: Karla Hlaváčková
Grafické řešení: Studio Anymade
Architektonické řešení: Tereza Melková
Labyrint – struktura, bludiště, metafora. Místo, kde bloudění a hledání cíle spojují nejistota, napětí a strach, s nimiž se poutník rozhoduje, kudy dál. Každé rozhodnutí je zásadní, neboť bez Ariadnina vlákna těžko rozklíčujeme své kroky zpět. Co nás vede k rozhodnutí? Porozumění struktuře? Strach z nejistoty?
Projekt Labyrint rozvíjí právě tato témata. Konfrontuje návštěvníka s jeho postoji, umožňuje mu projít cestou labyrintu či bludiště a vede ho k proměně v kriticky uvažujícího pozorovatele. Labyrint a bludiště – dvě slova, dvě podoby cesty: labyrint nabízí jednu klikatou cestu ke středu a zpět, bludiště klade odbočky a překážky. Historie i báje nás učí, že hranice mezi nimi je často nejasná – a možná právě toto napětí činí cestu poutníka smysluplnou.
Vystavující autoři: Klára Samcová, Eva Koťátková, Pavlína Kvita, Miroslava Večeřová, Erika Velická, Krištof Kintera.
Eva Koťátková, The Machine for Restoring Empathy, 2019, © Sahir Ugur Eren, Istanbul Biennial
Dominik Styk, Naked Roots, 2024
Tereza Bartůňková, © Johana Němečková, fotografie z výstavy Hra, galerie Benedikta Rejta v Lounech
Fotografie v tiskové kvalitě dostupné zde
Termín: duben–květen 2026
V roce 2024 byl součástí Festivalu pro cestující diváctvo v rámci projektu LCL několikadenní rituální obřad očisty fontány na stanici metra Kačerov. Výstupem projektu je film, který bude v rámci instalace v Kobce 17 představen v premiéře spolu s autorskými kostýmy i originální hudbou a písní Amelie Siba, složenou speciálně pro tento rituál, a akcí s dětmi z různého sociálního prostředí.
Královničky a řeka, Jakub Jahn a kolektiv © Adéla Vosičková
Královničky a řeka, Jakub Jahn a kolektiv © Adéla Vosičková
Fotografie v tiskové kvalitě dostupné zde
Termín: říjen–listopad 2026
Betonová plastika Rovnováha sochaře Josefa Klimeše z roku 1990 u Barrandovského mostu je ve velmi špatném stavu. Jde nesporně o jedno z nejmonumentálnějších uměleckých děl v České republice, ne-li ve střední Evropě. Praha zahájila přípravné kroky pro jeho záchranu. Výstava představí Klimešovu tvorbu pro veřejný prostor, historii a proces stavby Rovnováhy. Veřejnost bude mít možnost seznámit se s projektem na její záchranu nebo případně vytvoření věrné repliky.
Josef Klimeš, Rovnováha
Fotografie v tiskové kvalitě dostupné zde
Galerie hlavního města Prahy má ve správě celkem 7 budov.
Aby zpřehlednila orientaci návštěvníkům, v roce 2025 pro ně postupně zavádí sjednocující názvy.
Městská knihovna, 2. patro → GHMP Knihovna
Dům U Kamenného zvonu → GHMP Zvon
Dům fotografie → GHMP Dům fotografie
Zámek Troja → GHMP Zámek Troja
Bílkova vila → GHMP Bílkova vila
Dům Františka Bílka v Chýnově → GHMP Bílkův dům
Colloredo-Mansfeldský palác → GHMP Colloredo-Mansfeld